LITOMYŠL DOBLITA, ANEB EDAS "30"

	Dne 24.ledna se v Muzic Clubu Kotelna v Litomyšli konala oslava
třicátých narozenin Edase, skromného webmastera, nejlepších stránek, které
světově rozlelá síť má možnost hostit.

	Pokusím se o malou pouť proti proudu času. V předvečer oslav jsem se
zúčastnil maturitního plesu svých studentek. Nezřízená konzumace rozličného
alkoholu a pouze devadesátiminutový spánek, to byly základní vstupní
hodnoty, se kterými jsem odjížděl vstříc narozeninovým radovánkám. Díky
prožitkům minulého večera, jsem pociťoval prvotní slabost ve všech zákoutích
svého prostorově výrazného těla.

	Jsa si vědom několika promile zbytkového alkoholu kolujících mým
krevním oběhem, přinutil jsem VZR 3,5 Raduze k řízení mého vozu. Avšak ani
cesta zánovním vozem japonské provenience neskýtala odpovídající relaxaci.
Po dojezdu Litomyšle na nás již čekal oslavenec Edas. Nastalo symbolické
objímání s ostatními členy kapely u sochy B.Smetany. Čekala nás však i
nemilá zpráva, ato že čest Visacího Zámku bude na akci, oproti původním
předpokladům, hájit pouze Revirvál VZ. Členové Originálu z rozličných příčin
nedorazili. Po strávení této zprávy jsme vyrazili, ubytovat se, na internát
Střední pedagogické školy. Stěny pokojů, jakož i nábytek byly na husto
polepeny plakáty a fotkami sladkých hochů z prefabrikovaných boy bandů. Při
představě svých nočních můr, rozechvěl jsem se v obavách. Po chvíli hledání
byla objevena postýlka nad níž byla fotka Kurta Cobaina, Slashe, Axla Rose.
Částečně uklidněn jsem s ostatními vyrazil za občerstvením do hotelu Slunce.
Objednali jsme si jídlo, několik odvážlivců se pustilo do konzumace piva
značky Rychtář, proslulého především svými projímavými účinky. Jídlo
obstojné, celkový umělecký dojem poněkud pokazilo WC se zápachem čerstvě
zvráceného Rychtáře. Po obědě nastal čas přesunu na místo činu do Music
Clubu Kotelna.

	Nanosili jsme naši skromnou aparaturu, složili bubny, tato činnost
nás velmi unavila a navíc nastal čas poněkud stlumit vibrace rozechvíjející
takřka všechny údy. Rychlá aplikace několika Plzní k tomuto účelu posloužila
znamenitě. Po menších průtazích jsme se odhodlali udělat zvukovku a následně
provést zkoušku, neb naposledy jsme se viděli před dvěma měsíci v Abatonu,
od té doby většina hudebníku nestihla ani naladit své nástroje. Pak to
začalo! To jaké trápení jsme předvedli během zkoušky nelze slovy popsat. I
slova jako strašný, tragický, katastrofální, plně nevystihují výkon kapely.
Zděšení se zračilo na tvářích zvukaře, prvních hostů, muzikantů a nakonec i
na obličejích našich importovaných polohluchých fans. Nechci se dále vracet
k těmto útrapám, ale nebýt aplikovaných Plzní, uháněl bych ihned po zkoušce
zpět do Pjekné roviny.

	Zmítán těžkou depresí, naordinoval jsem si psychofarmaka -
osvědčenou trojkombinaci 5* Metaxa, Cola a Plzeň. O jejích účincích, díky
prožitkům minulého večera jsem nepochyboval. Opravdu, během hodiny bylo vše
v nejlepším pořádku.

	Mezitím se klub vcelku slušně zaplnil příbuzenstvem a přátelstvem
drahého oslavence. Dostatek tekutin a jídla dal brzy zapomenout na strasti
naší zkoušky. Tetičky, babičky, neteře křepčící na evergreeny Michala
Davida, jen občas vyvedl z rovnováhy Baskevilův "zpěv". Čas plynul skvěle.
Brzy se přiblížila hodina našeho vystoupení, po hříchu většina kapely stěží
ovládala základní motorické funkce. Sám jsem při odchodu na WC zachytil
prostředníčkem o otvory ve futrech a amputoval si část prostředníčku levé,
hmatové ruky. Ochotná hosteska sice zastavila krvácení vrátila bříško prstu
do původní polohy, leč prst v bandáži zcela pozbyl na svojí pohyblivosti.

	"Kýžený" okamžik nastal. Členové VZR doklopítali na pódium. Jediný
Šeďa kladl menší odpor, nicméně brzy se nechal přesvědčit, že bez bubnů by
to nebylo ono a vystoupal ke zbytku kapely. Již při prvním zahřívacím songu
Dost! začal čarovat Démon Alkohol. Z původně tragického projevu při zkoušce
se díky maximálnímu drive vyklubalo cosi co vzdáleně připomínalo žofínskou
éru VZ. Při druhé skladbě - Mír a klid jsem odhodil omezující bandáž. Soudě
podle omdlévajících tetiček, působil můj krví potřísněný fuckováček
dostatečně punkově. Další skladby Kanárek, Babice i Kapela se až na drobné
niance povedly. Dokonce si dovolím tvrdit, že v našich písních bylo možno
nezřídka rozpoznat původní skladby VZ. A co je pro nás nejdůležitější, my
stejně jako lid pod pódiem jsme se dobře bavili. Následně Šeďa odtloukl
Cigára na maximální rychlost, takže VZR1 Doky měl co dělat, aby slova
odrapoval. Závěrečná kombinace Stánek a Gúd báj vcelku sedla kytarové sekci
tedy VZR 2 Seginovi a mě, jako doklad mohu uvést, že ve druhé jmenované
skladbě jsem takřka dohrál svoje sólo. Na Gúd Báj se už na podiu objevil i
Edas a následně si odzpíval i celý přídavek - Cigánku, Traktor, Dajánu.
Během přídavku se na podiu objevilo několik do té doby neznámých lidí. A
samozřejmě Baskervil, který už předtím pod podiem přeřvával celou kapelu bez
ohledu na sílu aparátu. Podle reakcí publika se konzerv vydařil a ani
většina z nás neskrývala svoji spokojenost. Pouze VZR3 KtG trošku nelibě
nesl fakt, že ho po prvním kuse zvukař odpojil, ale po konzumaci třetího
balení Hašlerek se se vším vyrovnal.

	Po koncertě následovalo při reprodukované hudbě nezřízené křepčení a
řízené umrtvení a následný přesun na ubikace.

	Na závěr nezbývá nežli dodat, že Edas měl takové narozeniny, jaké si
sám zasloužil.

Dr. Amstel Cerveza
Visací Zámek Revirvál #4